Kovotepectví Flek Václav - média

Historie klempířského řemesla je tisíciletá. V Čechách si stačí připomenout 15. století, kdy se na Novém Městě Pražském oddělili od tehdejších flašnéřů, kteří vytepávali z měděného, později mosazného plechu nádoby na potraviny, klempíři. Klomfíři nebo klempíři se nejprve řadili ke kovářům a kovotepcům, protože válcovaný plech ještě neexistoval a do potřebné síly jej bylo třeba vykovat nebo vytepat. Tolik k prvním krokům řemesla, které v Evropě zapustilo své kořeny už ve starém Římě.

Ale nechejme minulost klempířů historii a navštivme jednoho z klempířů a kovotepců, kteří se do dnešního dne přidrželi původního řemesla, byť už z něj zbylo jen málo. Je to kovotepec, klempíř, pasíř, kovář, výtvarník Václav Flek ze Strakonic.

Marně byste v jeho dílně hledali moderní počítačem řízené lisy. Jen byste nalezli různé klempířské kovadlinky, rohatiny, babky, hladící a účelně tvarovaná vytloukací kladívka - vyhlazená, železná, dřevěná, měděná, a dřevěné paličky. Dále různé stříhací a sekací nástroje, ohýbačky pro zakružování, stáčení plechů a jejich ohýbání, přímoběžné a okružní nůžky k vystřihování kruhů a elips, řezáky, vysekávadla, nástroje k pájení, letování, nýtování. A to jsme vynechali spoustu jiných nástrojů. Vždyť mistr Flek není jen tak běžným řemeslníkem. Učarovala mu historie a spolu s ní i její rekonstrukce a tu přece lze uvádět znovu v život jen jak to dělali naši pradědové.

Pan Flek začínal s klempířinou po revoluci v Německu. „Stoupl jsem si za kovotlačitelský soustruh a měl jsem pocit, jako bych tuto práci dělal odjakživa. Po návratu jsem hledal své zařazení do praxe. Nakonec jsem se spojil s bratrem, který už měl s klempířinou mnoho zkušeností. Sháněl jsem starou literaturu, příručky pro klempíře se střihy, návrhy, varianty od kroucených svodů, okapů po zdobné kotlíky. Vše, co dnes objevujeme, už bylo jednou dané. Viděl jsem, na jaké úrovni řemeslo bylo a co vše je dnes ztracené.“

Pan Flek je i výborným kreslířem, který si v ničem nezadá s kresbami výtvorů starých mistrů. Na těchto věcech si nelze než připomenout jeho bratra, který jej lecčemuž naučil a mnohém pomohl. „Nebylo snadné se v devadesátých letech prezentovat, člověk toho musel hodně nakreslit. Jen stěží jste se dostal k rekonstrukcím památek, vyjma drobností, které běžný klempíř nezvládl. Mnohé z nich jste musel dělat ručně.“ Příkladem jsou právě bratrem ručně tepané sedmdesáticentimetrové báně na Strakonické radnici.

Pan Flek miluje staré věci, detaily. „Dnes, když někdo má majetek, uloží jej do banky, dříve jej ukázal lidem, někomu jej takto věnoval, pojmenoval, sám měl radost v možnosti těšit se krásnou prací. A procházíte-li se starým městem, nevědomky se kocháte kotlíky, chrliči, hrotnicemi, korouhvemi, slunci, měděnými markýzami, větrnými růžicemi. Zajímavé mohou být i běžné žlaby, odpadní roury, okapy, plechové krytiny, lemování říms, okrajů, úbočí, úžlabí. Na fasádách se setkáváte věžičkami, hlavicemi, různými tympány, ozdobnými deskami, reliéfy. A nic z toho nejsou výlisky, ale ručně tepané a vyklepané prvky. Podvědomě vnímáte tu krásnou práci. Všechno to vytloukání, napínaní, tepání, hlazení, leštění, hloubení, rozhánění. Prostě mi to učarovalo.“

Když něco vzniká doslova pod rukama, je podle Václava Fleka, kouzlo a každý takový fragment je onou vlastní prací podepsán. Dnes je ovšem otázkou, zda lze, v době různých náhražek, lisovaných prvků, moderních nástrojů, počítačových nákresů, se historickým pojetím práce vůbec uživit. „Ano, ale jen tehdy, stane-li se taková práce zároveň koníčkem a děláte ji pro radost. Nesmíte dát nikdy na to, že fragment bude třeba ve výšce třiceti metrů a nikdo jeho půvab neuvidí. I takovou věc musíte udělat tak, jako byste ji měli denně před očima. Až ji bude někdo za sto let renovovat, řekne si ’to byl dobrý řemeslník’. Co na tom, že vy už tady dávno nebudete. Vždy si v takovém případě představím vystřižené plechy rovnané na babce napínacím kladívkem, slyším údery tepáku. Když se na výrobek podíváte zblízka, odpovíte si i na to, proč je v konkurzu ta či ona věc levnější, protože na ní jsou použity různé blamufáže, epoxidy, silikony, retuše a já bych se nerad pod takovou práci podepsal. Buď je to tak, jak to má být nebo to nedělat vůbec. Problém je v tom, že dříve byl pro myšlení vyměřen delší čas, dnes je doba upnutá spíše na komerci, na rychlou práci.“

Dnes už je leccos jednodušší. Pobodování stříbrnou nebo barevnou pájkou v barvě mědi. Vynikající je tik s digitálně nastavenou teplotou, který ohřeje materiál na požadovanou teplotu. Co se dříve zahodilo pod ponk, jsme dnes s to opravit.

Rekonstrukce se týkají většinou prvků starších sta let. „Zaujme mě, že dostanu-li nějakou starou práci, zamyslím se nad tím, jaký byl její autor mistr. Obvykle není dílo jen velmi dokonale řemeslně zpracováno, ale i myšlenkově vyjádřeno a graficky spojeno.“ Stačí vzpomenout měšťanské domy v Českých Budějovicích, kde restauroval 120 let staré graficky pozoruhodné chrliče, nárožní plastiky na hlavním českobudějovickém nádraží, plastiky na historické budově Libereckých lázní a další. Jeho rukama prošly fragmenty na mnoha církevních objektech, hotelích, zámcích. Četné práce našly své místo v Rakousku, Německu, dokonce v USA, či v Hong Kongu.

Václav Flek si nelibuje jen v klempířině, ale i v chemii. Cizí mu nejsou ani řemesla jako pasířství, kovotepectví, kovotlačitelství a vše, co s nimi souvisí. Pro své výrobky vyrábí nejrůznější patiny, povrchové úpravy. Pracuje s ornamentálním titanzinkem pro tepané záležitosti, mědí, zinkem, mosazí, hlubokotažným plechem. Jinými slovy, povídat si o patinách, strojích a nástrojích, materiálech, technologiích, o nichž si mnohdy myslíme, že je už odvál čas, by zabralo mnoho dalšího času.

„Vyrábíte-li patinu, zároveň dodáváte materiálu hloubku. Musíte jej zakartáčovat měděnými kartáči, srazit hrany. Měděnka se prokreslí na krajích sama, objeví se černé hrany, vytvoří se plastičnost. To vše je vyjádření vlastního projevu. Člověk si totiž sám tento proces režíruje.“

Pan Václav Flek pracuje většinou jako subdodavatel pro řadu klempířských firem, památkáře i soukromníky u nás nebo v zahraničí. Jeho rukama mu vedle exteriérových záležitostí na střechy prošlo mnoho většinou tepaných interiérových věcí.

Rozloučíme se se stařičkým soustruhem k vytlačování, všemi těmi vyhlazováky, hlubidly, rozhánědly, vroubkovníky, plockem, nosatcem. Necháme za sebou recepty na oživování kovové historie a vrátíme se do přítomnosti.

Ukázku prací si můžete prohlédnout v sekci Galerie


miluji_tuzku_kladívko_1miluji_tuzku_kladívko_5miluji_tuzku_kladívko_6miluji_tuzku_kladívko_4

Miluji tužku a kladívko - článek v měsíčníku Střechy, Fasády, Izolace

Webdesign Pressmann s.r.o., SEO & Implementace Neutral-Solution s.r.o.